Poprvé jsou dechové techniky zmiňované ve staroindických védách jako součást obřadních rituálů zvaných jadžna (v originále yajna). Středem rituálu byl oheň, zpívaly se mantry a konzumoval opojný nápoj zvaný soma.

Védy (sanskrtsky véda znamená “vědění“) jsou významný a rozsáhlý soubor náboženských textů sepsaný v sanskrtu. Jejich vznik spadá do do védského období starověké Indie, přibližně 1700 – 1000 př. n. l. I po nahrazením védského náboženství klasickým hinduismem byly tyto texty chápány jako nejvýznamnější svatá písma.

Blíže popsána pak byla práce s dechem (nazývaná jako pranayma) v Bhagavadgítě (Zpěv vznešeného), což je jedna z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Odehrává se těsně před bitvou, když je Ardžuna zmítán pochybnostmi, zda bojovat či se stáhnout do ústraní a meditovat.

Bhagavadgíta je nedílnou součástí Mahábháraty. Mahábhárata, doslova Velké vyprávění o Bháratovcích je spolu s Rámajánou jedním z hlavních staroindických eposů. Její děj se odehrává přibližně v letech 3200-3100 př. n. l. Považuje se za nejdelší báseň na světě. Moderní datování uvádí její vznik v období od 400 př.n.l.

Tradičně je autorství Mahábháraty připisováno mudrci Vjásovi, ale autorem eposu v dnešní podobě nemohl být jeden člověk, protože dílo se dá charakterizovat jako soubor sanskrtských mýtů, pověstí, lidových vyprávění, příběhů a nábožensko-filozofických pojednání zasazených do rámce hrdinského eposu.

Zajímavost: Americký fyzik J. Robert Oppenheimer, jehož tým sestrojil první atomovou bombu, byl Bhagavadgítou velmi ovlivněn. Přečetl ji v originále a během exploze při prvním testu atomové bomby v roce 1945 z ní citoval: “Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů” (Now I am become Death, the destroyer of worlds).

Podrobně pak pranayamu (ovládání dechu) popisuje Hatha jóga – specifický systém jógy jehož hlavní součástí jsou ásany (pozice těla), pranayama (ovládání dechu) a meditace (zklidnění mysli).

Hatha Yoga Pradipika, v překladu “světlo na hathajógu” kompilována jogínem Swatmaramou v 15. století, představuje tři roviny dechu: Puraku (nádech), Rechaku (výdech) a Kumbhaku (zádrž). Tyto tři roviny jsou pak různě kombinovány. Z pohedu významnosti jsou nejdůležitější složkou pranayamy Kumbhaky.

Dále Pradipika zmiňuje také Bandhy (tělesné zámky) a popisuje některé dechové techniky jako Ujjay (vítězný dech), Bhastrika (měchový dech), Kapalabhati (dech zářící lebky), Surya/Chandra Bhedana (sluneční/měsíční dech), Bhramari (bzučivý dech). Ty vám take brzy postupně představím.

Různé medicínské studie ukazují, že pravidelné pranayamické dýchání má pozitivní vliv na různé fyziologické i neurologické funkce, jako například snížení potřeby kyslíku, zlepšení astmatických projevů, pomalejší tep, nižší krevní tlak, změny v autonomní nervové soustavě, zlepšení astmatických projevů nebo redukci projevů stresu. Tak se učte dýchat. Pro svoje zdraví I psychickou pohodu.