Každý významný psychospirituální systém usilující o pochopení lidské povahy, již od úsvitu historie považoval dech za významný článek spojující tělo, psýché a ducha. Svědčí o tom význam slov, kterých se v mnoha jazycích používá pro označení dechu.

Ve starověké indické literatuře slovo prána znamená nejen dech a vzduch, ale také posvátnou esenci života. Podobně i v tradičním čínském lékařství se výrazem čchi rozumi kosmická esence i životní energie a zároveñ vzduch, který dýcháme plícemi. Japonština užívá pro tento význam slovo ki. Ki hraje nesmírně významnou úlohu v japonské duchovní praxi a bojových uměních.

Ve starověkém Řecku slovo pneuma označovalo vzduch nebo dech a současně také ducha nebo esenci života. Řekové rovněž vnímali, že dech je úzce spjat s psychikou. Ve starohebrejské tradici slovo ruach značilo dech i tvůrčího ducha, přičemž se oba termíny považovaly za naprosto totožné. Rovněž i latinský výraz spiritus je synonymem dechu i ducha, podobně slovanské jazyky mají pro označení dechu a ducha stejný slovní základ.

V prostředí domorodého havajského léčitelství a duchovních tradic se výrazem ha vyjadřuje božský duch, vítr, vzduch a dech. Toto slovo je mimojiné obsaženo ve známém a oblíbeném havajském oslovení aloha, jehož se užívá v mnoha různych kontextech a při různých příležitostech. Obvykle se překládá jako přítomnost (alo) božského dechu (ha).

Zdroj: S. Grof – Holotropní dýchání, Holos 2011